Naše první Subterra. Začínali jsme v dobách, kdy ještě podobných her bylo jen pár a kdy se rovering teprve začínal rozvíjet. Už tenkrát jsme si zapracovali na pevnosti, zahráli pár her a večer jsme si zablbli v podzemí. Od dalších Subterr se tato lišila ubytováním v samotných podzemkách.

V započatém díle jsme se rozhodli pokračovat dalším ročníkem. Stejně jako vloni jsme pomohli Josefovu, zúčastnili se tradičních skautských čarodějnic. Jen časové schéma bylo trochu odlišné, protože samotná hra a toulání se podzemím proběhlo na začátku víkendu a jeho součástí byly i různé debaty, prohlídky muzeí a tak podobně.

Po delší přestávce v pořádání Subterr jsme se vrhli na přípravu hry s plným elánem. I když nám letos už nepomáhal Sid, takže jsme ji dávali dohromady trochu déle a obtížněji. Přesto ale hra probíhala dobře. Přestože asi největší zážitek pro většinu lidí bude tzv. Kouřová aféra, kdy nám místní chtěli trochu zpříjemnit pobyt v podzemí, udělat ho zajímavější, zapálili maličkou kupičku listí a skoro celé podzemí udělali neobyvatelné. Naštěstí se nikomu nic nestalo a tak ani slogan z pozvánek na Subterru, že „20% ztráty jsou povoleny“ naštěstí nenašel své uplatnění.

(Hlavní událostí této hry však byl takzvaná "Kouřová aféra", kdy neznámý pachatel z legrace zapálil v chodbách kupku s listím. To však málem vyústilo k tragédii, kdy mnozí z účastníků vyšli přidušeni. Nebýt vážnosti situace, bylo by to i k smíchu, ale nikdy není jisté, co se může stát. Dokonce sem přijeli i hasiči a policisté, ale naštěstí se nikomu nic nestalo a vše se urovnalo. )

Velká akce, kterou zaštítil pouze jeden člověk – Johan. V té době vrchol všeho. Měli jsme kápě, vlajky, vizi a něco nového... Holt úžasné… Noční pochod Jaroměří s vlajkami a kápěmi byl opravdu úchvatný. Poprvé byla větší část hry i na povrchu. Opět jsme zvolili téma Dračího doupěte.

Letošním tématem byly řecké pověsti a báje, trochu jsme to málo zvážili a kdo nečetl knihu se bohužel nechytal.

Návrat k osvědčenému fantasy, přinést rukavici a užít si podzemí, bylo hlavní heslo akce. I letos se dostali soutěžící i do míst mimo Cornischon – do míst se spoustou vody a bahna.

Jeden z dalších zlomů, zkusili jsme využít historie pevnosti za vlády Josefa 2. Začali jsme v novém duchu a trochu bojově.

O pár let později, v letech 1916 došlo k zajetí vojáků na ruské frontě. Že život v zajateckém táboře, bývalé pevnosti, nebyl jednoduchý, se přesvědčili všichni účastníci.

Všichni v černém, ne tak to nebylo. Půlka je náhle bílá a hned se to mlelo: Bílá, bílá, bílá, bílá, komu by se nelíbila..... Nám...

Velmi utajovaná akce pro dvě skupiny, byly vedle sebe, ale přitom o sobě nevěděly... Potkaly se až v dlouhé bitvě končící v podzemí pevnosti.

Přiznávám se měli jsme jasno, všechno připraveno, ale pak přijeli účastnicí a přišly pochyby. Narychlo jsme vytvořili akci podle zkušeností a zároveň to byl konec starého organizátorského týmu.

Do rukou to vzali mladí a s plnou vervou předělali celotáborou hru chlapeckého oddilu na velmi náročnou akci. Nikdo se nevyspal, pořád byla nějaká mise. Aktivace přichází kdykoliv. .

Bůh dal, bůh vzal, poslal syna a on musel odejít. Nejtěžší téma, které jsme kdy měli... Účastnici prožili starý zákon a skončit u poslední večeře Páně... Byla to akce s velkým nábojem...

Je tu opět vojenské téma, zničit bombu a přežít... Pro někoho moc těžký úkol...